Avatar The Game

Bohužel Avatar jako hra naprosto zklamal, přitom měl velký potenciál. Jenže to by tak hra musela být o mnohem déle ve vývoji, a ne vyjít společně s filmem. Takový už je u některých her podle filmu osud být vytvořeny rychle a nedotaženě.

Přitom zde není ani tolik technických chyb, i když jsou jako chování lidí a jejich pohyb, od vojáků až po stroje vše se chová vyloženě divně, tedy hlavní problém je v hratelnosti. Co se nejdřívě tvářilo jako nádherný otevřený svět s možností volby a skvělě vypadajícím příběhem na pozadí skončilo totálním fiaskem. Příběh vůbec nejde ve stopách filmu, a pokud jste film neviděli budete ještě více ztraceni. Vše je podáno tak nemastně a neslaně, že těžko bude děj hnacím motorem pro dohrání hry.

A hratelnost je tedy pouze lineární. Jenže žádná napěchovaná akce jako je například u Call of Duty ale koridor kde se občas s někým střetnete, projíždíte vozidlem které reaguje prapodivně a ničíte vše co jde aby byly body zkušeností. Je zde sice možnost volby mezi Navi a RDA jenže na celkovou hratelnost to má jen nepatrný dopad, a celkovou hru to rozhodně nezachrání.

Co tedy nemá na hratelnosti a příběhové lince, snaží se dohnat na grafické prezentaci která je vskutku povedená. Pandora vypadá nádherně, ale zapomeňte na její objevování mimo linku kterou vytyčili autoři.

Celá hra nezabere ani moc času, je tedy určená ortodoxním fanouškům filmu kteří si přejí být v kulisách filmu a stačí jim obyčejná koridorová střílečka která bez grafiky nemá co nabídnout. Přitom nápad a možnosti byly obrovské.

Škoda Avatare mohl jsi být hitem.

Nekropole Abnett Dan

Dan Abnett jasně dokázal vytvořit spoustu poutavých románu, ale jeho Duchové patří mezi nejlepší co kdy z Warhammru 40 000 napsal (bohužel zatím také jediné čím přispěl do tohoto universa military sci-fi).

V již třetí knize nás přenese na planetu Verghast kde se nachází důležité úlové město pro Impérium a pro postup v tažení na Sabbatových světech. Jenže nepřítel útočí a to co na první pohled vypadá jako opakující se obchodní válka se záhy mění v peklo. Když poprvé plně udeří něpřátelské dělostřelectvo na předměstí, je všem jasné že něco je špatně. Štít je spuštěň příliš pozdě a osudy mnoha obyvatel jsou zpečetěny.

Zde je konečně vidět boj v obrovských měřítkách kdy 40 miliónový úl čelí obrovské vojenské síle jen s půl milión vojáků kteří nemají potřebné zkušenosti. Proto přichází na scénu pomoc od Imperiální gardy, jenže přesto stojí proti obrovské přesile, naráží na neschopnost velení, nedokáže se efektivně zorganizovat a najdou se i zrádci a zbabělci.

Tento román považuji za nejvíce autentický a dosti syrealistický, kdy zemřou miliony jen aby mohlo pár vyvolených žít. Vynikající dílo které vybočuje z předešlých dílů svojí monstrózností a surovostí. Takový boj v globálním měřítku tu chyběl.

Mediální kauza Numen

Není to tak dávno kdy se na světlo světa, dostala mediální kauza s pirátěním hry Numen a překvapivým zjištením že herní recenzent Martin Holas známy pod nickem „THX-1138″ vesele poskytoval ke stažení přes 575 her a působil aktivně na warez scéně od roku 2005.  Podivně ale působí že zmíněný autor vystupoval pod stejným nickem pod kterým psal. Žádná snaha zamést za sebou stopy a ledabylý přístup mu prakticky procházel téměř 5 let. Až teprve Cinemax zveřejnil tento fakt a začalo se něco řešit.

Je hodně zarážející že herní žurnalista mohl provádět svoji pirátskou činnost tak dlouho, možná že tento fakt byl znám ale nikdo nijak nejednal, do doby kdy pověstný pohár trpělivosti přetekl a jedno z mnoha českých vývojářských studií poškozené touto činností se rozhodlo jednat. Veškeré herní média se tohoto tématu chytla, s více či méně úspěšnou vervou. Jako totální propad lze označit reakci Bonuswebu který v prvních chvíli dokonce svůj článek zaměřil na lži a snaze očernit konkurenci Tiscali Games a jejího šéfredaktora. Tento pokus lze poažovat za ubohost největšího kalibru.

Reakce na toto obvinění byla snadno vyvrácena a Tiscali Games pro které M. Holas také psal uvadla jak se věci mají. Eurogamer kde taktéž působil, vydala rozumné prohlášení a zaujala nejvíce přijatelný postoj který působil racionálně a nezaujatě. Samotný „THX-1138″ vydal na svém bloggu přiznání a snažil se co nejvíce vypadat jako ten kdo je v tom vlastně nevinně.

Celý tento cirkus poukázal na to jak může jeden recenzent zahýbat herními vodami, tiše poškozovat herní studia, a přitom psát recenze a vést čtenáře k tomu aby si hru zakoupili. Možná by nebylo od věci občas sledovat co ve volném čase dělají herní recenzenti pokud nehrají. Může to být sice vyjímka jenže kdo ví, když se na to přijde až se toho dopátrá poškozená firma a teprve uvede vše do pohybu.

Snad už se taková situace nebude opakovat, a pro zmíněného piráta bych byl pro tvrdý peněžitý trest a nebránil bych se ani soudnímu řízení. Jelikož náš zákon sice dovoluje beztrestně stahovat, ale poskytnutí a sdílení již je trestné. Uvidíme zdali kromě Eurogameru ostatní poškození zváží právní kroky a dovedou kauzu až do konce.

The Godfather 2

Pokračování to nikdy nemají lehké, hlavně pokud byl první díl přinesl něco nevídaného. Kniha i film patří dnes mezi legendu a dají se považovat za průlomové. O prvním herním dílu se to ale říct už nedá. Přesto ale přišel s kvalitní hratelností, převedl veškeré známé okamžiky a postavy do herní podoby a své fanoušky si určitě našel.

Letos přišlo pokračování které nabídlo nový zážitek. Jenže v médiích opět přišla studená sprcha s tím že hra je pouze lehce naprůměrná a její hodnocení se držela okolo 60%. Což není věru moc. Ale pravda je vždy někde uprostřed, a to více zarazí když hra dokáže skvěle bavit.

Celý koncept hry staví na trochu jiných základech oproti populárnímu GTA, zde se dostáváme do role dona a vedeme svoji rodinu v boji proti konkurečním familiím. Zde se vše točí okolo peněž z drog, zbraní, prostituce a bordelů. Všechny tyto podniku nalezneme ve hře konkrétně ve třech městech New York, Florida a Kuba. Ovšem jde o více než jen zabírání podniků a vyhlazení protivníků.

K dispozici pro rodinu jsou vaši pěšáci, kápové a jeden podšéf. Můžete mít u sebe až tři členy kteří vám pomohou podle svých dovedností, kasař se dostane do sejfů a prolomí zámky, technik odpojí budovu od elektřiny tím pádem nedorazí posily a dokáže vytvořit novou průnikovou cestu skrz ploty, žhář může podpálit cizí podnik, demoliční expert vyhodí celý kšeft do povětří, rváč a medik také přiloží ruku k dílu.

Krom party jsou zde RPG prvky, zbraně se postupně dají nacházením upgradů zlepšovat, vaši lidé se mohou zlepšovat v boji na blízko, na dálku a ve svých oborech, i vaše postava lze takto zlepšit vše ale stojí peníze.Své podniky navíc je nutné chránit najmutí ochranky kterou je také nutno vyplácet. Když ovládnete určitý syndikát jsou pro celou rodinu k dispozici výhody jako obrněný vůz, neprůstřelné vesty, levnější střáže, více munice a bomb, větší zisky atd..

Dnes jsem se taktéž poprvé dodíval na film Kmotra 2, a byl jsem rád že jsem tak učinil až po dohrání hry. Spoustu situací se objeví ve hře jen s tím rozdílem že, v tom máte velkou roli. Postavy opět skvěle vypadají a chovají se jako opravdoví herci tedy v sekvencích. Objeví se zde všichni známí jak z románu, tak i nemalou roli zde bude mít i Fidel Castro.

Grafika mi připoměla starší leč podobný skvělý kousek Scarface, a je solidní pro tento žánr her. Není next-genová ale neurazí.

Hudební stránka rozhodně zaslouží pochvalu, hudba je vynikající a dabing přirozený a tak to má být.

Nuže to co vypadalo jako jen průměrná hra která se snaží přiživit na jménu skvělé série, je výborná záležitost která dokáže solidně zabavit. Já ji dohrál za 11 a půl hodiny ale ještě by se tam dalo najít pár výzev které jsem nesplnil jako vyloupení banky atd…

Tudíž nedejte na první dojem z recenzí zde bylo možná hodně přihlíženo na cenu která se pohybovala přes tisíc korun což je opravdu dost ale nyní kdy se hra prodává do 300Kč není nad čím váhat.

Hodnocení 80%

Batman Arkham Asylum

S jistým zpožděním jsem přeci jen nakonec si pořídil a dohrál Batmana. Nadšen jsem byl hned po dohrání dema, a plná hra potvrdila své kvality. Je to rozhodně nejlepší hra na motivy tohoto komiksového hrdiny který jako jeden z mála nemá superschopnosti ale pouze technické vychytávky.  A co nabídne ostatním hráčům?

Tak je tu samozřejmě špičková hratelnost založena na soubojích proti skupině kdy je vždy zapotřebí taktizovat, a vykrývat údery protivníků. Potom situace kdy dojde na přepady ze zálohy, skrývaní se ve stínech a přípravě pastí proti ozbrojeným protivníkům. Speciální kapitolou jsou souboje s bossy které se vždy liší a nabízí odlišný zážitek.

Až na jednu mezihru se specifickým bossem jsem si celou hru užíval. Navíc hledání bonusů k universu o Batmanovi stojí za to, a rozhodně stojí za opětné rozehrání hry.

Grafika je výborná, zvuková kulisa taktéž a vynikající dabing vše podrthuje. Jen co může některé hráče odlákat je absence češtiny ve hře, kompletně v angličtině je celá hra.

Podtrženo a sečteno hra je výborná a patří k málo kouskům za které stojí zaplatit plnou cenu. Toto dílo významně pomohlo Eidosu a práce na druhém díle jsou už veřejně známy, tak jen doufat že se bude úspěch opakovat.

Dragon Age: Origins

Tak ohledně Dragon Age: Origins jsem přistupoval s jistým despektem. Sice za ní stáli geniální Bioware ale neveřil jsem že splní vše co prohlásili, a každý někdy může klopýtnout. Prěsto možná právě i proto jsem sledoval průběh vývoje, veškeré informace vypuštené od autorů a vše co se dostalo do herních žurnálů. A když hra konečně vyšla a začala sklízet ohlas, neodolal jsem a hru jsem si několik dní po vydání koupil.

O to více mě překvapila že k dispozici byla solidní herní příručka která se dnes už prakticky u her jako součást nevidí, jednoznačně příjemné plus ke hře. Dále stažitelný obsah navíc také další důvod proč být hrdým majitelem originálky.

Kampaň zaměřené na násilí a sexuální motivy pro Evropu je ve finále značně podivná, hra není nijak sexuálně pobuřující a násilí taky není samoúčelné. Tímto krokem si teda zahrají pouze dospělejší hráči.

Jinak ke hře strávil jsem u ní něco okolo 65 hodin, snažil jsem se dokončit všechny subquesty, bohužel ne všechny jsem objevil. Rozehrál jsem všech 6 začátku a jsem tímto krokem nadšen, každý start je jiný přináší odlišné příběhy a postavy i prostředí, jsou k dispozici rozlišné úkoly a celkově to ovlní průběh hry jak se k vám ostatní budou během příběhu chovat. Už samotná délka jednoho začátku může trvat okolo 2 hodin a to je již ve finále 12 hodin, délka kterou nemají zdaleka jiné AAA hry.

Bioware razí jako jedni z mála princip her kdy je pro vývoj příběhu i hry důležitá komunikace a spolupráce s členy vaší družiny. To je značně vizionářská myšlenka a doufám že se jí časem inspirují další vývojaři jelikož systém jednoho hrdiny který spasí svět je už poněkud vyčpělí.

Samotná hratelnost a příběh je skvělý, spousta možností na kterou stranu se přiklonit, rozdílné vztahy s členy vaší party kdy to může dojít až tak daleko že ji musíte zabít, prostě kvalita na kterou jsme od Bioware zvyklí. Svět je zde celkem pochmurný, kamkoliv hrdina vyrazí setkává se s nenávistí, zradou, sobectvím a je zde i motiv rasismu vůči elfům. Ale tento svět přeci jen není od Sapkowského kde je to převedeno do detailu. Přesto tato hra má hodně společného s Zaklínačem, pokud bych vynechal jiné hry ze stáje Bioware dá se jako alternativa nabídnout pouze Zaklínač. Žádné jiné RPG není podobné v tomto žánru ať se již jedná o Risen, Oblivion nebo třeba Two Worlds.

Rozhodně hra stojí za investici, a určitě se vyplatí se jí věnovat do hloubky, někdy jsou totiž i začátky skvělé hry těžké něž se jí hráč dostane pod kůži. Stojí za to!

Crysis: Warhead

Tak jak nám dopadnul přídavek pro veleúspěšnou Crysis? Nadmíru dobře jelikož přinesl příjemné osvěžení.

Zde se staneme postavou Psycho který je nám již z nám z původní hry, ale sledujeme zde zcela odlišnou dějovou linku a s Nomádem se ani osobně nesetkáme. Po dobře vyvedeném intru se pouštíme do zběsilé akce jejíž cíl je získat důležitou bednu kterou vlastní nepřátelé. Že to nebude snadné je jasné.

Hlavní citelnou změnou je že po příchodu mimozemšťanů, se všichni příslušnící ozbrojených jednotek KLDR nezmění v rampouchy, ale budeme s nimi bojovat až do konce hry a nadále nám budou znepříjemňovat život společně s nově příchozími. Což je vítaná změna jelikož už to není jen prostí boj jeden na jednoho ale všichni proti všem.

Oblek zůstal beze změn, zato arzenál dostal obměnu. Objevují se zde dva šikovné samopaly které lze nahradit za klasické duo pistolí, miny, claymory,výbušná munice do zbraní, nová experimentální puška…

Další novinky přišli i ze strany vozového parku v podobě obrněních vozidel a transportérů, nové vznášedlo a projíždka v obrněném vlaku. A vetřelci dostali k dispozici taktéž nové potvory.

Grafika je stále na skvělé úrovni a hudební doprovod nemá chybu. Jen škoda že tato jízda skončí již po 6 hodinách.

Starcraft Rychlost temnoty, Hickman Tracy

Rychlost temnoty je již třetí kniha z populárního světa Starcraftu. Přesto na sebe knihy nijak nenavazují a každá přináší jiné vyprávění nezávisle na sobě, stačí se jen vyznat v universu Starcfatu. Zatím poslední kniha co u nás vyšla se vyznačuje tím že je nejkratší a značně se od předešlých odlišuje hlavně stylem autora.

Hlavní hrdina Ardo Melnikov ze začátku prožívá štastné období na své poklidné domovské planetě hojnost. Jenže záhy přichází útok Zergů a on přijde o vše, ale stihne si zachránit alespoň holý život. V touze pomstít se nastupuje do řad vosk Konfederace.Zde se po výcviku a restruktualizaci vlastní osobnosti, dostává s novou jednotkou na planetu Mar Sara kde mají provést důležitou misi a získat cennou bednu, ale po průzkumu oblasti dochází k prvním kontaktům s nepřítelem, po nalezení oné vojenské bedny se situace ještě více komplikuje a z rutinní mise se stáva boj o přežití které není vůbec jisté.

Přesto že začátek se hodně věnuje seznámení se s okolnosti nástupu do maríny, představení spolubojovníků a důležitých postav příběhu, pořádná akce začně probíhat až po nalezení bedny. A nesmí chybět ke konci velkolepá bitva. Zde se hlavně soutřeďujeme na onu jednotku, samotná Konfederace se stahuje z planety a dojde akorát na její morální srovnání se Syny Korhalu což je skupina která se odtrhla od Konfederace a bojuje proti ní a vede takovou menší revoluci, jedni ji považují za hrdiny, druzí za teroristy, s ní se již dalo setkat v první knize.

Ale ve finále ani jedna strana není vlastně dobrá. Náš hrdina hodně času také stráví vlastním vnitřním bojem proti tomu co dělá a jak byl vychován jako věřící člověk a naprostý pacifista. Dost se autor věnuje pochopení jeho duše a rozvinutí jeho ideí a názorů, což vůbec není na škodu.

Přesto že kniha má jen málo stran, ponoříte se do ní a nepřestanete dokud nezjistíte jak to skončí, velmi solidní kousek který dělá čest sérii.

Zeno Clash

Tak po dohrání Zeno Clash jsem spokojen. Opravdu velmi zvláštní herní svět který tady ještě nebyl, s opravdu abstraktními sceneriemi a podivnými obyvateli. Přesto že hra je převážně mlátička a střílečka, nelze si zde nevšimnout uměleckého a výtvarného směru který vytvořili autoři. Hratelnost dokáže pohltit kdy se ženete dál za dějovou linkou která vůbec není špatná.

Zbraně mají nekonečno střeliva, ale hlavně zde dojde na pěstní souboje. Grafika rozhodně neurazí a i když běží již na starším Source enginu pořád má co nabídnout v podobě osobitého stylu. Herní postavy a nepřátelé jsou opravdu originální a dost podivné a dosud ještě nikde neviděné což je rozhodně klad který platí i pro celý herní svět.

Dabing se rozhodně povedl, vše zní tak jak má včetně zvuků prostředí a zbraní, hudba dokresluje podivuhodný zážitek z celé hry.

Jen co trochu zamrzí je nevyvážená obtížnost v některých situacích, a relativní krátkost hry naštestí tedy nedojde ke stereotypu a umělému prodlužování herní doby.

Tak hra se rozhodně povedla a doufám jen že se brzy objeví pokračování s novými myšlenkami a nápady, což autoři jistě mají jak v tomto dílku dokázali.

Dreamkiller

Český kousek Dreamkiller hned ze začátku vývoje a jeho oznámení neměl velké ambice, a to se i potvrdilo při vydání hry. Dokáže vůbec něčím zaujmout?

Příběh tu je aby jen vyplnil mezeru v hratelnosti, a nebyla to jen hra po sobě jdoucích map. Že dříve dělali Mindware studio datadisk pro výborného Painkillera se v tomto dílku nezapře.

Jenže tam kde Painkiller exceloval a dokázal skvěle bavit, Dreamkiller pokulhává. Design úrovní OK jsou to fobie vašich pacientů, příšery značně ulitlé jak v předešlých hrách, ale možnost nést jen 2 zbraně ve hře kde nejde o nic jiného než o střílení? Kde to jsme? Je vážně rok 2009?

Potom jejich zbytečně velký počet který ani nevyužijete, stejná situace jako u minulého Overdose které přesto bylo lepší než tento kousek.

Stereotyp je věc která se musí nutně dostavit u her tohoto typu přesto ale zde je cítit nejvíce, už starý původní Painkiller byl více zábavný než toto.

Grafika je průměrná, hudba není špatná ale ničím nezaujme. Jako celá hra. Naštěstí není herní doba nijak dlouhá.

V jádru nebyla špatná myšlenka, ale vytvořit něco co těží jen z Painkillera a kopíruje ho, přesto ale špatně kvůli tomu co bylo dříve skvělé nyní bez inovací a nových nápadů nemůže dnes obstát.

Byla by to ve finále slabší střílečka která by mohla být jako příloha časopisu a bylo by vše v pořádku ale chtít za ni přes 500 Kč tak to ani náhodou, za tuto cenu si můžete koupit nejlepší střílečky na trhu nebo sáhnnout po kolekci Painkillera s oběma datadisky a budete se skvěle bavit a mnohem déle.

Tak takhle ne pánové z Mindware!

Hodnocení 40% za snahu.