Sapkowského svět je fantasy žánru takovým nejbližším zrcadlem toho našeho. Díky vykašlání se na korektnost a jít přes tabu témata, je zde vše co hýbe a ovlivňuje dění mizerného života ve fantasy středověku. Přes existenční problémy většiny obyvatelstva postihnuté morem, válkou a bídou, alkoholismus kdy většina lidí se jde ráda opít a na chvíli hodit za hlavu své trable, prostituce, znásilnění a sex to je zde taktéž velkým hybatelem životů ostatních. A samozřejmě nesmí chybět drogy a jejich distribuce přes zločinecké organizace. Kromě toho zde nechybí fanatické náboženství které vesele tahá za nitky běžných lidí a ovlivňuje značně dění okolo, podpořeno autoritativní mocí vojenského řádu Plamenné růže která značně propaguje rasovou nenávist vůči nelidem, kteří jsou nuceni žít v ghettech, jsou terčem šikany a útoků a je proti nim vytvářena značná nenávist. Díky tomu vznikají oddíly Sco´iatel které ve své podstatě mají blízko svým jednáním a prostředky k teroristickým organizacím. A do tohoto hnusného světa vstupuje náš Zaklínač Geralt z Rivie.

První seznámení se hrou se u mě opět neslo v duchu nelibosti, kdy jsem si zvykal na ovládání a seznamoval se s novým světem a hrdinou. Neznal jsem knihy Sapkowského, a začátek v zaklínačské pevnosti mě moc nezaujal, naštěstí se to hned v první aktu v Podhradí změnilo. Seznámil sem se s novými postavami které mi značně utkvěli v paměti díky jejich odlišnostem a zajímavým charakterům, dostal jsem zakázky a úkoly které ve své podstatě díky blízkosti slovanského stylu mi jsou více bližší než typické provařené questy. I hloupé vybíjení potvor je vždy nějak rozumně vysvětleno jako že zadavatel potřebuje jejich kůže aby vyhrál soutěž, pro alchymistické ingredience, pro výrobu vynikajícího pokrmu atd…

Jak jsem již zmínil slovanský styl hra prostě nezapře, až už jde o architekturu, prostředí a stylizaci příšer která nám je známá díky pohádkám, pověrám a legendám. Lze hře vyloženě zatleskat že se vyhnula fantasy klišé a dosadila do role protivníků samé zajímavé kousky potvor které byste jinde těžko našli. I na samostatném stylu boje je vidět, že autoři zúročili poznatky ze šermířství a veškeré seky, úskoky a držení meče. Stejně tak zbroje a zbraně vypadá parádně, zvláště rytíři vypadají reálně.  Zamrzí ale fakt že Geralt má co se týče výzbroje bohužel velmi omezené možnosti.

Jinak rozhodnutí které hráč udělá jsou značně diskutabilní. Je rozhodně fajn že zde není typické dobro a zlo, jen je škoda že tomu autoři nedali větší potenciál a rozmanitost. Přiklonění k jedné či druhé frakci jsem po dohraní za obě strany i neutrálního konce, došel k faktu že veškeré rozhodnutí které mění události je poskrovnu a nemění je zas do tak velké míry. Ale to je jen jedna z mála výtek vůči jinak výborné hře.

Grafika dokáže vykouzlit parádní scenérie, kdy se stane zážitkem objevování nových lokací a díky opravdu skvělému soundtracku který poslouchám i často mimo hraní, které fantasticky podkresluje atmosféru toho co se právě děje na obrazovce. Co se týče českého dabingu, tam hlavní postava mi přišla příliš prkenná a říkala vše jaksi bez zájmu, jinak ale ostatní celkem ušli a zněli mnohem lépe, a použité vulgarismy v mateřštině jsem rozhodně docenil a pobavili mě. Přesto že většinou upřednostňuji originální, zde mi český nevadil až na zmíněného Geralta.

Osobně je pro mě Zaklínač jedno z nejlepších dospělých RPG a her vůbec, díky tomu že autoři dokázali dát hře duši, a stvořili dílo které dokáže hráče přimět aby sáhnul po knižní předloze, což opravdu mnoho her nedokáže. Tento kousek si prostě nenechte ujít za žádnou cenu.

Další věc co mě trochu zaráží je fakt že vše je zde tak trochu zjednodušeno, aby to příliš nebrzdilo děj příběhu, utvoření Aliance je až na jednu vyjímku jednohlasné, skoro všichni jsou čestní, drží své slovo a jsou jednotní. Prostě žádné velké politikaření zde není, což je až pohádkové. Stejně tak je začlenění dalších ras do Aliance jako jsou elfové a trpaslíci. Ještě k té Alianci, autor knihy na ní klade velký důraz, a přesto že stojí proti obrovské hrozbě a přesile nedá jí nijak zvlášť zakusit pořážky a ústupy, bitvy jsou sice dobře napsané ale překvapení se zde prostě nenosí a vítěž je předem určen.

Horda která vlastně má více sloužit jako jednotný celek, má své trhliny které ji ničí zevnitř a přesto že náčelník Ogrim Doomhammer je postavou inteligentní, chápající taktiku, udělá prostě nesmyslnou chybu. Příjemné je aspoň vidět úhel pohledu z obou stran, přesto si myslím že kniha Zrod Hordy nabídla mnohem více co se týče nového obsahu, i zvratů.

Přesto všechno jsem knihu přečetl za dva večery, hltal jsem děj plnými doušky a u knihy trávil příjemný čas, takže pokud se přes ně čtenář dokáže přenést tak vzhůru do toho.  A ten kdo nezná herní předlohu nebo aspoň příběh tak ten si knihu užije o to více.

Oba protagonisté z jedničky jsou zpět ovšem na úplně jiné časti zeměkoule a to v Šanghaji. Lynch který dřívě byl excelentní psychopat, najednou je jaksi umírnění, zamilovaný a chce udělat poslední kšeft s Kanem a žít spokojený život. No po tomto zjištění u člověka který se zabývá prodejem zbraní a zabíjení naškočí akorát myšlenka What the fuck???

Ne příběh zde je o ničem to si řekneme na rovinu, ale tak aspoň hratelnost tomu pomůže ne, minule byla solidní tak co zde. Nový styl ala záběry jak z roztřesené kamery jsou zajímavá myšlenka, ale dvojsečná, grafika je schválně horší aby dotvářela ten správný dojem. Další parťáci taktéž chybí a je to jen na Vás a Kanovi který tentokrát už je ve hře nesmrtelný a vydřzí vše a nezemře.

Přestřelky nejsou špatné, jenže po chvíli si řeknete tak a kdy přijdou autoři s něčím zajímavým a překvapivým? A s tím jdete dál a dál až vlastně zjistíte že jste hru dohráli za jedno odpoledne překvapeni? Já tedy ano a ne v dobrém.

No přesto se z mnoha stran ozvali i velmi pozitivní recenze, hra to v základu není vyloženě špatná ale pokud nechcete hrát hru více hráčů která má přeci jen trvanlivější charakter a nabízí zajímavější zážitek, tak se jí vyhňěte.

Takže pokud bude další díl, tak ať se více podobá základu než tomuto kousku.

Pro: Hra více hráčů, nově pojatý styl na sledování dění hry, nyní už je i cenově snesitelnější

Proti: Tupost příběhu, hratelnost značně pokulhává, délka hry mluví za vše.

Ve hře se zhostíme nejdůležitější postavy Johna Connora a projdeme si typický příběh který nikterak nepřekvapí ale ani vyloženě nenaštve. John bude mít v každé mise k ruce kolegy z odboje kteří se mu budou snažit pomoct i když to samozřejmě hraje hlavně na efekt a vše zůstane stejně na hráči.

Samotná hratelnost je strikně koridorová, a jasně předem daná, dojdi támhle kde leží větší množství zbraní které dává tušit že za rohem bude bitka se stroji, vystřílej je a jdi dál kde to bude podobné. Počet nepřátelských stojů a jejich taktiky není taky zrovna mnoho, a zbraní je taky jen pár kousků. Během chvíle si osvojíte správný styl jak se jim dostat na kobylku, a budete z vesela přebíhat z krytu do zákrytu a ještě za roh abyste stroje fikaně obešli a vpadli jim do zad. Systém krytí mi připoměl Wanted ale ne vždy fungoval jak měl, hrdina přesto že neměl krytý výhled střilej jako by do zdi, ale to se naštěstí stalo jen párkrát.

Zábavnější částí jsou pasáže kdy se dostaneme do dopravních prostředků a k dispozici dostaneme nějakou tu těžší stacionární zbraň a ničíme Terminátory pěkně za jízdy zničenou krajinou. Samotné prostředí zničené válkou vypadá správně pochmurně a apokalypticky, a stěžovat si zde na monotónost prostředí nemá cenu.

Rozhodně nezkoušejte dohrát hru na jeden zátah, protože konec se u ní projeví proklatě brzy, a stereotyp hry by se dostavil také záhy, grafika je pěkná, soundtrack a dabing poslouchatelný, a nyní cena rozhodně více odpovídající kvalitě hry. Jelikož mám rád svět Terminátora hodnoním hru jako lehce nadprůměrnou která neurazí ale pokud Vám toto téma nic neříká tak se jí vyhněte.

Pro: Apokalyptická vize budoucnosti, pasáže ve vozidlech, soundtrack a dabing, svět Terminátora

Proti: Čistá koridorovka, minimum nepřátel a zbraní, málo prostoru pro invenci, systém krytí občas drhne

V jedné předaleké zemi zvané Indie. Háre Krišna bratři vývojáři, dostali jsme výhodná kontrakt z Evropy na úspěšnou RPG sérii. Máme vytvořit datadisk s pár novými nápady a nějakou tou příběhovou omáčkou. Tak se na to podíváme… Hm ten svět je velký co kdybychom ten příběh odvyprávěli na menší ploše. Pche vidíte ty pouště a nomády to je jak z Persie, to vyškrtneme, a ten Sever brr tam je zima tu mi neradi, pryč s ní. No tak zbylo nám tu prostřední oblast, prostřední je vždy nejlepší tak to tam necháme jen přeházíme budovy a uděláme nepatrně jinak, jo támhle kde vedla cesta dejte hory, a zde kopec výborně Sáhibe tak to vypadá skvěle.

Co ta grafika, vyzkoušíme z toho dostat maximum. Skvělé takové krásné obrázky jak jdou za sebou a na každé prohlídnutí jednotlivého výtvoru necháme hráči tak 10-15 vteřin ať ocení co jsme pro něj vytvořili. A jak to bude s dabingem, necháme to udělat minulým týmem? Kdepak Sandžeji svolej rodinu která prodává věci do Ameriky přes teleshopping a bude hotovo. Jo v minulém díle byly prý nějaké bugy? Bugy? Co to je, mrkni do slovníku. Joo to jsou brouci, tak jich tam dáme co nejvíc ať je může hráč objevovat a kochat se jakou sbírku bugů jsme pro něj připravili.

Abych nezapoměl šéfe, prý se u her dělá nějaký Alfa a Beta testing píšou v této příručce Vývojářem, snadno a rychle. Kdepak, pryč jsou doby kdy se museli najímat lidi kteří úmorně hráli hru a hlásili co je špatně. Dnes jsou zde přeci fandové hry, ti provedou betatesting a ještě nám za to zaplatí, ještě abysme my vyhazovali peníze za takovou věc. Geniální. A nakonec tam dejte pro ti kteří by se snad rozhodli to chtít dohrát, speciální překvápko aby veděli co nejvíce o naší kultuře a dozvěděli se něco nového, shazovací soubor s otázkou Where is Guru?

Vše je hotovo a v rekordním čase, budeme vytvářet nějaký patch a testovat to? Ale kdeže, teď už je to problém komunity, my jdeme roztočit těch 100 000 rupií co jsme za to dostali!

Závěrem po celé této anabázi, mě mrzelo do čeho jsem do vložil své peníze, hru jsem prodal a jsem rád že se mi aspoň něco vrátilo.

Známá situace s honičkou na lodích a akčním scénám dává tušit že filmová předloha se nezapře což je rozhodně fajn. Celkově přítomnost pasáží kdy pronásleduje padoucha v autě či jiném prostředku příjemně osvěžuje hratelnost. Dále kontaktní boj je skvěle zpracován díky rozmanitým pohybům kterými protivníka zneškodníte na blízko po té když ho překvapíte nebo se dostanete do jeho blízkosti, pak stačí zmáčknout jedinou klávesu a na monitoru začne smršť úderů který vždy končí pro nepřítele smrtí. Občas se dostaneme i ke stealth prvkům kdy protivníky vyřídíme pěkně potichoučku buď zblízka nebo typickou pistolí s tlumičem pěkně do hlavy. Bohužel co jsem si už tolik nevychutnal byly přestřelky, které mi přišli s porovnámím dvou předešlých prvků slabší ale né špatné. Agent 007 ale rozhodně nevydrží mnoho zásahů, takže hráč se musí krýt a plánovat jak zaútočit jinak hrozí opakování od checkpointů.

Herní lokace Vás protáhnou po zajímavých místech kde se vždy odehraje něco zajímavého takže nuda na pořadu dne nehrozí. Blood Stone mi hodně připoměl poslední dobrodružství Sama Fishera, nejem díky brutálním úderům a svéhlavému hrdinovi, ale za kontaktní vyřízení dostane hráč bonus ve stylu až třích okamžitých zabití protivníků střelou do hlavy ve zpomaleném řežimu, není to zde sice použito poprvé ale funguje to.

Dále je zde skvělá hudba typická pro bondovské filmy, dokonce na začátku hry běží na úvod píseň speciálně pro tuto hru a dorpovází to stylový začátek na jaký jsme zvyklý u filmů což je rozhodně dobře a přidává to na atmosféře. Nechybí zde ani Bond girl, bohužel celý tento kousek je příjemnou hrou na víkend pohodového hraní, ke kterému už se ale po dohrání budete těžko vracet.

Hodnocení: 70%

Samotná hra se nehraje špatně, jen kdyby němela některé chyby, nutnost mačkacích sekvencí při boji s bossy… Jinak je to čistě rubačka s pomocí Síly kdy si hráč hraje s fyzikou a hází Stormtrooperi jako míčky. Jsou zde i lehké RPG prvky kdy si postavu může trochu zlepšit. Celkový příběh není zas tak špatný a pracuje s tím co se mohlo stát v období mezi III a IV epizodou. Filmové sekvence taky neurazí takže na příběh se dá koukat. Jen musíte přijmout nelogičnost že Starkiller je uber Jedi a dokáže provádět kousky nevídané a se Silou předvede co jsme nikde jinde vidět nemohli.

Ultimate Sith Edition navíc nabízí 3 další mise které nejsou vůbec špatné. Chrám Jedi mě příliš neoslovil, spíše Hoth a Tatooine dali vzpomenout na první filmovou trilogii a mají slušný level design a pobavili mě více než některé mise původní. Grafika není zlá ale opět se najde lepší, některé scenerie ale fanouška Star Wars určitě potěší, hlavně odkazy na známé postavy a planety. Anglický dabing je dobrý, Lord Vader zní opravdu slušně a další postavy taktéž nekazí dojem ze hry. Hudební doprovod se nese ve znamení klasik od Johna Williemse tudíž jsou perfektní.

Hra je tedy hlavně pro ty co mají toto universum rádi, nabídne nadprůměrnou zábavu, je to taková příjemná jednohubka která neurazí. Takže jestli patříte mezi ně tak směle do toho.

Hodnocení 65%

Samotné úrovně nabízí vždy zajímavé překážky co se týče ale nepřátel ty jsou poněkud slabší v rozmanitosti, neustále se objevující kostlivci v nejnehodnějších situací na klidu nepřidají, nepříjemní netopýři kteří ve velkých hejnech útočí se pro mě osobně stali potvorou kterou jsem za dalším rohem opravdu nechtěl vidět, občasní bossové přinesou zpestření ale taktéž se opakují.

Hlavní devize hry jsou tedy logické hádanky a překážky, jak překonat určité mechanismy a vyřešit jak se dostat dále. Nepřátele jsou zde hlavně aby tento úkol znepříjemnili. Celou atmosféru nedotváří jen nádherné prostředí s překrásnou grafikou ale i hudba která je přesně stylově doladěna k navození skvělého dojmu ze hry a hráč tak snadněji propadne kouzlu této hry.

Jediné co mě osobně na hře přišlo za zápor je konec který se dosti liší od zbytku předešlích úrovní a je taktéž mnohem náročnější. Ale není to nic co by pokazilo celkový dojem z tohoto jedinečného kousku.

Zajímavostí je že mě začátek hry příliš neohromil a říkal si jestli se hra ponese v tomto duchu že to nebude ono. Naštěstí zážitek z hraní se postupně zlepšuje až graduje ke svému konci který bohužel přijde příliš brzy a hra je tedy relativně krátká. Krom klasických US Rangerů se dostaneme do kůže speciálních jednotek jako je ta která se stala tváří nového dílu Tier 1. Tyto pasáže a mise jsou velmi zajímavé a přináší trochu jiný pohled na konflikt, ale nijak dramaticky.

Příjemným zpestřením je možnost být střelcem ve vrtulníku Apache, je to sice nenáročný úsek hry ale působí dobře. Všechny dobře známé situace z trailerů si přožijeme a hra nyní více hraje na atmosféru a sled situací podobně jako série Modern Warfare. Tento příklon byl nutný a nepůsobí nijak nepatřičně. Grafika hry se mi velmi líbila a některé scenérie které se mi během misí naskytly působili uvěřitelně v rámci hry kdy se hráč může touto situací pokochat pokud ho nezastřelí.

Co ke hře více dodat, pokud od hry nečekáte revoluci v sérii budete spokojeni.

Hodnocení:  75%

Svět Starcraftu se mi líbí tím že se hodně inspiroval ve světě Warhammeru 40K ( často je tento fakt zaměňován s tím že Warhammer 40K okopíroval Starcraft což ale nemožné z důvodu stáří deskové předlohy a doby jak už dlouho toto universum funguje) tudíž zde máme zajímavé tři frakce které netřeba fandům představovat ale pro pořádek si je připomene tajemnou a prastarou rasu Prottosů kteří disponují nejpokročilejší technologií, rasu Zergů živočichů kteří se řídí myslí úlu a fungují téměř jako jeden organismus s cílem převálcovat a zničit ostatní, a nakonec lidskou Federaci která má rozbroje uvnitř svého systému a její postupy nejsou pro každého. Zvláště ne pro starého známého Jima Raynora vůdce rebelů který je znám z prvního dílu, a také z knih které doporučuji přečíst.

Kampaň hry má pěkný styl prezentace děje a možnost mluvit se všemi důležitými členy posádky a zjištovat jejich osudy a slyšet co si myslí. Dále je zde velmi důležitý systém odměn az každou misi a to v podobě peněz, a výzkumných bodů. Díky kreditům se dají najmout žoldáci kteří dokáží silně přilozit ruku k dílu, ale hlavně každá jednotka může rozvést své schopnosti, zvýšit odolnost, dosah zbraní, účinnost střeliva atd… Výzkumné body zpřístupnují buď globální výhody jako automatickou težbu plynu, nebo postupné opravování budov či mechanických jednotek nebo přidají speciální jednotky či nové věže atd…

Blizzard měl vždy smysl pro detail, a i zde se to patřičně objevuje v rozmanitosti misí, kde správně vsadil na originální pojetí různých operací, kde se klasické stavění základny, budování armády a následné zničení nepřítele, ozvláštňuje tlakem například kdy se k hráči pomalu a jistě blíží ohěn, nebo když nepřítel prohledává důležité objekty na mapě atd… Je to zábavné a plní to svůj účel. Jinak se od prvního dílu mnohé nezměnilo, hratelnost je návyková, příběh dokáže zaujmout i když hráč již brzy tuší jak se to vyvine, ale zajímavostí je možnost se u tří operací rozhodnout jakou misi zvolíte, tudíž je celkem 29 misí což už je slušná řádka a pár večerů budete mít co dělat.

Grafický styl se mi líbí, hardwarová náročnost mi taktéž prijde adekvátní, hudba mě příjemně překvapila a anglický dabing je zvládnutý perfektně, a český si zde ani nedokáži představit. Závěrem tedy i pro hráče který se nechystá na online klání má nový Starcraft smysl, jen si trochu nedokáži přestavit s čím kromě nového kampaňě přijdou další pokračování.

Hodnocení 80%